Ležel tam v krvi bez zubů! Svědectví z cikánsko-české bitky 7 na 1.

[Matouš Bulíř]

Článek: https://www.extra.cz/lezel-tam-v-krvi-b ... upy-hruzou

Pekelná řež, kdy sedm cikánů napadlo jednoho Čecha kvůli tomu, že se zastal ženy na brouzdališti v Dubí, nenechala nikoho chladným. Na Facebooku se svědectví šíří jako lavina. Jedním ze svědků byl i Petr Štefanec, který událost popsal. Konflikt na brouzdališti v Dubí začal přitom zcela nevinně. Případ brutálního napadení vyšetřuje policie.

Zdroj: https://www.extra.cz/lezel-tam-v-krvi-b ... upy-hruzou

Svědectví účastníka:
„Přátelé i vy ostatní. Cítím hlubokou bezmoc, vztek a smutek zároveň. Dnes jsem s manželkou a dětmi navštívil koupaliště Plivátko v Dubí. Otřesný zážitek, který jsme zažili, mne přesvědčil o tom, že soužití majority s minoritou je už přes všechny snahy, prohlášení a další kecy nemožné. Konflikt se odehrál v dětském brouzdališti. Pro ty, kdo nevěří, znova píšu v dětském brouzdališti. Začátek byl banální, jak už to tak v dnešní době bývá. Bílé děti a romské děti si prostě v brouzdališti hrály, jak umí. Nevím, jak bych je jinak rozlišil, protože do dneška pro mne byly jen jedny děti a lidi jsem rozlišoval jen na dobré a špatné. Pak jedno romské dítě, věřím, že nechtěně, začalo topit dítě takzvané bílé. Matka bílého dítěte přiskočila, dítě, co topilo její dítě, chytla, odstrčila a zvedla svoje dítě. A tím to mělo skončit. Bohužel, neskončilo,“ píše Petr. „Matka romského dítěte přiskočila, kromě sprostých a samozřejmě rasistických nadávek, začala opravdu hodně brutálně bít matku topeného dítěte. Rány střídalo brutální tahání za vlasy. Během toho zmatku jeden obyčejný mladý muž, podotýkám úplně obyčejný, vůbec žádná vazba, a jak jsem se později dozvěděl, nebyl dokonce ani známý těch napadených, vběhl do bazénu a snažil se napadené ženě pomoci. V tu chvíli už v bazénu mezi ještě pár dětmi, které nechápaly, co se děje, křičely a brečely, byly naběhlé dvě romské ženy a dalších šest romských chlapů. Ženě se v tu chvíli podařilo z bazénu utéct a všech těchto minimálně 7 lidi začalo brutálně bít kluka, co se ženě snažil pomoci, a když píšu brutálně, tak mi věřte, že to bylo opravdu strašlivé, protože od té chvíle jsem to vše viděl asi ze tří metrů, předchozí děj jsem viděl z větší dálky, ale běžel jsem k místu, protože tam byla moje žena a jedno z mých dětí,“ pokračuje zděšený svědek konfliktu. „Připadal jsem si jak v transu a nejdřív mě napadlo, že poběžím pro zbraň a vystřelím a pomůže to, ale najednou jsem viděl toho kluka v krvi, jak ho řežou, a byl tam v tu chvíli jenom on a těch 7 hrdinu navíc. Jak na potvoru jsem 9 plašmušku nechal v autě. Jako by z dálky slyším svoji ženu: Peťo, běž tam, oni ho zabijou! A já ,kterej se v životě pral asi pětkrát, z toho jsem dvakrát slušně nafasoval, jsem jak v takový mlze viděl obličej toho kluka, jak je tam sám a najednou jsem věděl, že tam musím, i kdyby mě dobili jak jeho. Běžím tam, křičím: Nechte ho! Snažím se ho vytáhnout z pod nich. Najednou už kolem sebe vidím plavčíka a pár dalších bílejch chlapů. Přestávají ho najednou mlátit, většina někam zmizí, nevím, jak je to možný, ale najednou vidím normálně. Kdybyste všechny, co ho mlátili, postavili přede mě, nedokážu je popsat,“ popisuje incident Petr. „Vidím toho kluka, krvavej, potrhanej, bez zubů, ale žije. Bazének plnej jeho krve, já ruce a nohy taky od jeho krve. Nechápu nic, jak v transu se jdu osprchovat, najednou už se objevuje policie, tábor jakože bílých pravdivě popisuje situaci. Moje žena, co to viděla od úplného začátku, popisuje taktéž. Romská žena, co konflikt začala, je přítomna, a popisuje zcela lživě celou situaci. Probírá mě to z letargie, začnu řvát na celé kolo, proč lže, policista mne div nezatkne, ale když mu říkám, že jsem byl první, kdo skočil pomoct tomu klukovi, pochopí situaci a uklidní mě i sebe. Mám pár přátel mezi Romy, Vietnamci a i dalšími. Jestli se vám po zveřejnění tohoto pravdivého příběhu nelíbí, že po dnešku už budu dělat rozdíly, odeberte si mě z přátel. Tolik zloby, výhrůžek a nadávek, co se dneska sešlo na moji rodinu, děti a okolní přihlížející, už nejsem ochoten tolerovat. Přísahám na vše a všechny, co mám rád, že co jsem napsal, je nepřibarvená pravda. Nejsem žádný hrdina. Je mi zle ještě teď při pomyšlení, že jsme mohli se ženou dopadnout jako ten mladík. On hrdina je, udělal, co bylo správné, doufám, že se někdy ještě uvidíme. Při odjezdu záchranky se na mě podíval a poděkoval. V tu chvíli jsem se na vteřinu cejtil strašně dobře. Ještě se omlouvám za případný pravopis, jsem pořád v težkejch emocích a navíc telefon to dělá někdy sám. Podepisuji se celým svým jménem, aby nikdo nebyl na pochybách, že je to jenom anonymní zášť. Petr Štefanec,“ ukončuje své vyprávění Petr.

To je přesně ten jeden z mnoha důvodů, proč je třeba se s tímto etnikem v naší zemi rozloučit.